Histo...
Historie májových pobožností
1. Kořeny a prvopočátky
Kořeny májových pobožností sahají k mariánské tradici spjaté s pobožností k utrpení Páně, uctíváním svatého Kříže a modlitbami za dobré počasí. Dobové historické prameny mluví o začínajícím měsíci květnu jako o „duchovním květnu“ spočívajícím ve zvláštní formě uctívání kříže. Toto „májové modlení“, často odpovídající májovým pobožnostem, spolu s dny modliteb zůstalo až do 19. století součástí pobožností, které se vázaly k jednotlivým ročním obdobím. Mariánský aspekt byl tomuto modlení zcela cizí. Jádrem májového modlení byla prosba za dobrou úrodu: aby květy byly uchráněny před zkázou a dozrály v plod.
Nová podoba mariánských májových pobožností sama o sobě vybízí k navázání na tato modlení a k jejich oživení se zdůrazněním mariánské úcty. Májové pobožnosti též převzaly motiv květů, ovšem brzy jej omezily pouze na květy květin. Tím se vlastní jádro, tj. prosba, aby z květů dozrály bohaté plody, vytratilo. Výklad příslušné pasáže z Bible, především z Písně písni 2, 1: „jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách“, vedl k zasvěcení měsíce května, měsíce květů a květin, Matce Boží.
2. Šíření májových pobožností
Původ tradičních májových pobožností je stále sám o sobě poměrně neznámý. Je jisté, že tato forma mariánské úcty začala v Itálii. Zde, v květnu roku 1784, v chrámu Kamilliánů ve Ferraře, se poprvé veřejně konaly po celý květen májové pobožnosti. Až do té doby byly májové pobožnosti spíše soukromou záležitostí, i když se také z části konaly ve větších společenstvích. Například kolem roku 1739 historická svědectví hovoří o zvláštní formě mariánské úcty v průběhu měsíce května v italském Grezzano poblíž Verony. V roce 1747 janovský arcibiskup doporučil májové pobožnosti jako domácí, pobožnosti v rodinách. Kolem roku 1813 se májové pobožnosti konaly již ve dvaceti římských chrámech.
Z Itálie se májové pobožnosti brzy rozšířily do Francie. Jedním z nejproslulejších průkopníků májových pobožností byl jezuita Pierre Doré (1733-1816) z lotrinského Longwy. Doré tuto formu pobožnosti přinesl z Itálie. Tradice májových pobožností se šířila zejména ve spojitosti s porevolučním rekatolizačním hnutím. Byly chápany jako církevní alternativa pošetilých slavností jara dob revoluce. Od roku 1830 se pak májové pobožnosti konaly po celé Francii.
3. Propojení s dobovými tradicemi
Májové pobožnosti se od poloviny 19. století staly nejvýraznějším projevem mariánské úcty. Věřící dokonce formou petic žádali jejich zavedení. Aktivní účast mnohých biskupů na těchto pobožnostech byla jasným výrazem jejich souhlasu. Vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie z roku 1854 bylo pro rozvoj májových pobožností velmi silným impulsem. Toto dogma bylo v řadě diecézí oficiálně vyhlašováno následující rok právě v průběhu měsíce května, často ve spojitosti s májovými pobožnostmi. Mnohdy velmi zvláštní politické a církevní okolnosti se staly důvodem pro výraznou propagaci májových pobožností, například během konfliktu mezi církví a státem (1872-1887, období Kulturkampfu v Německu) a během obou světových válek. Po vypuknutí 1. světové války, papež Benedikt XV. přímo nařídil, aby modlitba za mír, kterou sám v roce 1915 napsal, byla přednášena během jeho velmi oblíbených májových pobožností.
Během 2. světové války byly májové pobožnosti opět vřele doporučovány. Již v roce 1939 papež Pius XII. vyzýval věřící k modlitbám a pobožnostem v průběhu května za mír mezi národy. Zejména pak děti se měly těchto modliteb účastnit – to bylo papežovým zvláštním přáním, které velmi často ve válečných letech opakoval.
4. Modlitba ve společenství a soukromá modlitba
Od svého počátku byly májové pobožnosti a s nimi spjaté kající úkony dvojím způsobem zakořeněny ve farním společenství: jako nová oblast založená na společné modlitbě v rodině a jako pobožnost v kostele. Postupem času se májové pobožnosti staly každodenní záležitostí. Především ve 20. století se stal sklonek dne vhodnou dobou pro májové pobožnosti. Svou strukturou májové pobožnosti v mnohém odpovídaly nedělnímu požehnání, neboť zahrnovaly promluvu nebo kázání a/nebo meditaci, zpěv litanií – většinou Loretánských (příležitostně také žalmů) a modlitby. Na závěr pobožnosti bylo udělováno požehnání, někdy i s ciboriem nebo s monstrancí. Požehnání bylo řazeno na začátek nebo na konec pobožnosti nebo bylo v úvodní i závěrečné části.
V májových pobožnostech hrály podstatnou roli právě slavnostní prvky. Kromě speciálně vyzdobeného májového oltáře se kladl velký důraz na další „vrcholy“ pobožnosti. Hlavní z nich představoval výstav Nejsvětější Svátosti – velmi často ve smyslu stále typicky barokní piety.
Vedle společných májových pobožností v chrámech se mariánská úcta rozvíjela v rodinných kruzích. Tato spojitost s předcházející modlitbou v rodině se ukázala být velmi podstatným aspektem šíření mariánské úcty v této její nové podobě. Ke členům rodiny se často přidávali sousedé a známí a společně vykonávali pobožnost. Součástí takových domácích pobožností byly modlitby a písně, modlitba posvátného růžence, Loretánské litanie spolu s úvahami z brožurky k májovým pobožnostem. Zvláštností těchto pobožností byl malý rodinný májový oltář.
.
5. Budoucnost
. Májové pobožnosti zažily svůj rozkvět v období označovaném jako „mariánské století“, tedy zejména v letech 1850-1950. Dnes hrají májové pobožnosti pouze zřídka významnou roli. Během změn a reformních období II. vatikánského koncilu, spolu s jinými formami lidových pobožností, májové pobožnosti vymizely. Ovšem objevuje se nový zájem o tento typ pobožností. Církevní představitelé uznávají a prosazují mariánskou úctu podle specifik a požadavků věřících vzhledem k dané situaci, době a místu. Otcové II. vatikánského koncilu si přáli, aby tradice uctívání a pobožností pokračovala a byla chráněna. Mnoho různých forem mariánské úcty, podobně jako úkony kajícnosti, zahrnují to, co odpovídá dané době i to, co je nadčasové.V dnešní době vyvstává otázka, jak spojit májové pobožnosti s padesátidenním velikonočním obdobím, které bylo znovu obnoveno II. vatikánským koncilem, neboť velikonoční týdny téměř každý rok více či méně zasahují do měsíce květnaV případě, že velikonoční doba ve větší či menší míře sahá do měsíce května, typická mariánská úcta by měla směřovat k tématu velikonočního období.
Zdroj:
http://www.centrumhostivar.cz/Clanky/Historie-majovych-poboznosti.html