Spolčátko 2010 / 1
27. 5. 2010
Soukromý tisk pro Společenství cetiletých Přerov
Dnešní téma: Co mě žene dál?
Dnešní svatý: _____________________
Následující téma: Neslyším pochvalu
V takových chvílích ji pochválím
Všichni víme, že v životě jsou chvíle, kdy potřebujeme, aby nás někdo objal. Jedno objetí denně, abychom přežili, a čtyři, abychom mohli růst, křičel vždycky můj mladší bráška Josífek, když chodil po domě a po každém chtěl, aby ho objal. I já ho s radostí objímala. Jeho velké oči na mně koukaly a jen se smály jak jsem ho vyhazovala do vzduchu a křičela, že je letadlo.
Josífek si myslel, že pokud jej každý den nebudeme s trpělivostí a láskou objímat, zůstane malý a nevyroste. My všichni jsme mu přikyvovali, že má pravdu. Ano Josífku, říkávala maminka, pokud tě pořádně neobejmu, zůstaneš malý jako trpaslík.
Všichni jsme se smáli dětské radosti, která z něho zářila v každé chvilce, a já se ptala sama sebe, jestli to platí i u dospělých.
Tatínek mi řekl, že u dospělých je to trošku jinak.
Sedla jsem si do křesla, zabalila do deky a do ruk vzala horký čaj, který mi zamlžil brýle. Tatínek se hrozně rozesmál, a potom začal svoje vyprávění:
„Víš, Aničko, dospělí lidé se v dnešní době vyznačují tím, že stále naříkají, kolik mají problémů. A všimla sis, že maminka si nikdy nenaříká? Tvá maminka je totiž úžasná žena, ona má problémy., já taky a ty je, zlatíčko, taky budeš mít. Ona se však dokáže nad všechno povznést. Když už nemůže, přijde za mnou a společně své problémy řešíme. Někdy se však stane, že ani já nemám dost trpělivosti či síly, to potom maminka odejde do ložnice a.. Co myslíš, že tam dělá? Že brečí? Ale kdeže, tvoje maminka si klekne a modlí se. Někdy si vezme knížku, někdy si potichu zpívá a jindy si zapálí svíčku. Obdivuji ji, Aničko, neboť ví, kdy je čas, aby se ztišila.
Ty ses však ptala na to, zda potřebují dospělí, aby je někdo objímal. Potřebují, potřebují, ale nepřiznají si to.“
Tatínek vstal, aby zavřel okno, poté si sedl vedle mě, aby pokračoval.
„Mám tvou maminku moc rád, ale ne vždy je vhodné, abych ji objal. V takových chvílích ji pochválím. Říkáš si, že objetí je sladký bonbónek pro nás oba, kdežto pochvala udělá radost jen mamince? Mýlíš se. Víš jak krásně se směje člověk, který je pochválen?
A tak si, ty můj broučku, pamatuj, i když nemůžeš lidi obejmout, vždy je můžeš pochválit,.“
„Umíš pěkně povídat.“
„Vidíš, jak rychle se učíš.“
A. Pochvala pro tebe
Dneska jsi se zachoval správě. Mluvil jsi pěkně. Je hezké, že jsi jí pomohl. Dobře plaveš. Krásně čteš. Sluší ti to. Je od tebe milé, že ses zeptal, jak se mám. To je tak úžasný nápad. Pravý gentleman. Obdivuji tvou pokoru. Měl si krásnou modlitbu. Před tvými obrázky by se i Leonardo da Vinci styděl. Dobrá večeře. Krásně se směješ. Jsi skvělý kamarád. Vážím si tě.
B. Pochvala od tebe ( napiš tři pochvaly, které jsi za uplynulý týden slyšel)
Otázky
1. Co mě na příběhu oslovilo?
2. Jakými různými způsoby dát najevo pochvalu, či uznání?
3. Co je těžkého na tom někoho pochválit?
4. Proč se usmívám, když mě někdo chválí?
Vzpomeň si! Co to je bezpečné čtení Bible?
Informace
- 19.-21. března se koná speciální víkendová akce, přihlášky do 12.3. na
tel 775048038, twixinek@gmail.com či na facebooku
- www.facebook.com, skupina Společenství cetiletých Přerov
- Popeleční středa 17.2.
Mše svaté: Přerov 8.00 a 18.00
Předmostí 18.00
------ Připravte si odpověď na otázku do kolečka vděčnosti: za co jsem vděčný? –----
Slovo na týden
Pro ty, co je chtějí vidět, jsou kytky všude.
Henri Matisse
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář