Spolčátko 2010 / 3
26. 5. 2010
Všechny zde otištěné texty i obrázky jsou práce členů společenství.
Soukromý tisk pro Společenství cetiletých Přerov
Dnes: Kříže mladých lidí
+ pokračování v „Peťavymazalspolčo“
Next: Slon ve vaně
Otázky
Cítím se utlačovaný?
Cítím se odlišný?
Jak je slonovi ve vaně?
Rozmysli si, jak obrázkem znázorníš slovíčko nevhodný.
Napiš, v čem si myslíš, že se lišíš od ostatních. Jaké jsou tvé osobní rysy.(Příště s tímto budeme pracovat.)
Minule bylo(aneb přišli jste o …,pokud jste nedošli):
Křížová cesta pod vedením naší Emily
Prošli jsme studeným večerním Přerovem, zastavovali se jen čtrnáctkrát(což mělo svůj důvod). Začali jsem v kapli, skončili jsme v kapli(což mělo svůj důvod, bylo tam teplo). A poslechli si křížovou cestu, kterou jsme již tolikrát v životě procházeli, a to nejen v kostele.
Často v našem životě jsme právě my byli těmi, co nesou své kříže.
V pondělí jsme však jen naslouchali, jak Pán Ježíš nesl svůj kříž i za nás i za naše spolčo. Viděli jsme zářící lampy, jejichž světlo se odráželo v řece, viděli jsme pospíchající lidi, viděli jsme sami sebe, jak neklidně nasloucháme a tak rádi bychom mluvili, pospíchali a všechno stihli. Namísto toho, jsme v naprosté tichosti chodili Přerovem a zpytovali své kolikrát tak zašpiněné svědomí?
Je však normální, aby šla městem tlupa dvanácti mladých lidí a vůbec neměla potřebu mluvit? My tu potřebu neměli. My měníme svět! My jsme spolčo!
Proběhlo
Umývání okýnek na Sonusu byla práce, ale my víme: Ora et labora. Velké díky nám všem, co jsme přišli! Prosíme ostatní, aby příště byli aktivnější. Umývat padesát oken v pár lidech není taková sranda jako umývat padesát oken v dvaceti lidech, co myslíte? Přijďte prosím na příští pracovní setkání, které bude.
A jak se nám umývalo? Trošku nás zamrzelo, že je nás málo. Jakmile jsme se nad to povznesli, začali jsme čuchat smradlavou stoprocentně prošlou okenu americké firmy, a aby těch vůní linoucích se Sonusem nebylo málo, voněly zatuchlé hadry. Tohle zažiješ leda, když příště dojdeš(včas)!
Nezapomeň!
19. 3. Odjezd na Weekend akci
27. 3. Děkanátní setkání mládeže v Citově, cena 30 Kč
Hlasuj na adrese www.bozibang.estranky.cz pro píseň Dotek
Na příště: něco na psaní, vyplněný Spolčátek, zopakovat si modlitby v latině
Vtipovník. Přiznávám, že jsem býval dost nafoukaný, ale nyní už jsem zcela bezchybný.
Weekend akce
PÁ večerní program EMILY
večerní modlitba HANKA
SO ranní modlitba JIRKA
dopolední program KAMILA
odpolední program PAVLA+HANKA
večerní modlitba NÁŠ JÁHEN
večerní program EMILY
NE ranní modlitba JANA
dopolední program JANA
Tahle část je určena pro všechny, co by rádi začali psát, ale třeba si nevěří. Napište něco i vy a pošlete to na adresu 8906@centrum.cz. Pokud chcete být úplně anonymní, zřiďte si další emailovou schránku, z které můžete posílat své příspěvky. Pokud nechcete psát anonymně, tak se prostě pod své články podepište.
Co uvítáme? Ohlasy na proběhnuvší spolčo, příběhy o vás, vašich problémech, o Bohu, pohádky, básničky, modlitby, vtipy, recepty, piště na pokračování, piště v angličtině, němčině, pište smutně, vtipně, pište, když jste šťastní, když vás něco trápí. A klidně si podejte i inzerát či něco pěkného namalujte!
__________________________________________________________
Pane Bože, prosím Tě, zítra bych chtěl ještě jednou dnešek
Občas se vzbudím a říkám si, dnes ne! Dnešek přeskočme, prosím. Udělám takový ten nevinný obličej malých dětí, ale Pán Bůh stejně trvá na svém a pošle mě mezi lidi.
Někdy vstávám ráda, to když se na někoho těším, na návštěvu, na chytrého kluka. Někdy si myslím, že tenhle den bych si mohla zopakovat. Pane Bože, prosím zítra bych chtěla ještě jednou dnešek. Ale On mi nikdy nevyhoví. Vždycky mě pošle dál. Nachystá mi den plný možností a já je s otevřenýma očima přehlížím.
Dnes jsem měla přichystanou plnou nůši skvělých příležitostí, ale bála jsem se, neměla jsme dost sil, kuráže, podpory, či motivace, leč měla jsem ústa plna slov, proč to nejde.
A proto navrhuji, abychom si každý den prožili alespoň dvakrát, jednou na zkušenou, podruhé naostro.
Pokud se tento návrh ujme, už si nebudu ztěžovat, že něco nejde.
__________________________________________________________
Ben
Dlouho jsem s ním nemluvila. Myslím takový pořádný přátelský pokec. Zdravíme se každé ráno, ale je to dost oficiální. Mrzí mě to, protože Benjamín je v mém životě naprosto nezastupitelný. Vlastně si to bez něho ani neumím přestavit. Je to perfektní diplomat s úžasným smyslem rozpoznat, co je zrovna nejpotřebnější k zařízení. V jednání s byrokracií je nepřekonatelná jednička, jeho kontakty a schopnosti vyřídí prostě všechno. Jít něco vyřídit bez Bena, je předem odsouzeno k neúspěchu.
S ním – naprostý opak. I jinak je to bezvadný kamarád. Má mě pod kontrolou a snaží se mě upozorňovat na všechny hlouposti, které dělám. On je vlastně vidí předem a varuje mě. Vyplatí se ho poslechnout. Je totiž mnohem inteligentnější než já. Navíc mě má moc rád. I když často ignoruji jeho přítomnost, nevzdává to a je se mnou. Pořád. Je to sice jeho povolání i poslání, ale i tak je cítit, že to dělá s láskou. Anděl strážný to jinak ani dělat nemůže. Jinak to neumí. Jsem moc ráda, že na Bena jsem připadla zrovna já. Rozumíme si. Hodně pro mě udělal. A když si vzpomenu, že zrovna on se mnou bude trpět v očistci, zastydím se a pokouším se něco dělat. Ben si to totiž nezaslouží. Je to nejlepší anděl ze všech. Bez urážky vůči těm vašim – neznám je. Ale myslím, že si budou podobní. Koneckonců všechny je poslal náš Tatínek.
__________________________________________________________
________________________
Vstávám a hlásím se
Probudit se do krásného dne, vyskočit z postele a hrozně se těšit na to,co mě čeká. To byl sen dokonalého dne pro Jakuba, pro člověka, který v životě nic neočekával, na nic se netěšil a o ničem už nesnil.
Jeho život byl i přesto velmi plný. Od rána do večera měl co dělat, byl zaneprázdněný, ale také nespokojený. Lidé, které potkával, si mysleli, že tak uspěchaný člověk, nemůže být nespokojený, a přece.
Každé ráno vstával s otázkou proč vlastně vstávat, každý večer uléhal od postele a vůbec se netěšil, že se bude muset vzbudit. Nebyl v životě spokojený a uvědomoval si to.
Přesto všechno žil svůj život a myslel si, že jednoho dne se vzbudí a všechno se změní. Jednoho dne se vzbudí a vyskočí z postele jen aby už mohl žít, jednoho dne se všechno změní. Jednoho dne vyskočí z postele a v zrcadle se na sebe bude smát, bude se do zrcadla šklebit tak, že zrcadlo by se vytrhlo se zdi a uteklo, kdyby mohlo.
Tak si představoval svůj nový život, ale teď čekal, kdy přijde. Zatím vstával a netěšil se na nic. Ale žil s vědomím, že jednoho dne to všechno přejde, jednoho dne vstane a vše bude úžasné, nad vším se bude rozplývat a všemu se smát, jenom najít to, co hledá, jenom musí přijít to, na co čeká.
Jsem jako ten naivka, co čeká na něco skvělého? Jsem jako ty tisíce lidí, co na něco čekají? Jako tisíce žen, co jednou zhubnou, jako tisíce mužů bez odvahy, pozvat ženu na skleničku, jako muzikanti, co si hrají zavřeni v pokoji, jako kuchaři, co nikdy nikomu neuvařili, ačkoliv vaří velmi dobře, či jako ti ostatní, co čekají na správný okamžik, neboť nemají dost odvahy?
Já vstávám a hlásím se. Já jsem ten, kdo nemá dost odvahy, neboť nemá dost pokory.
Já vstávám a hlásím se, že nedokážu unést porážku, a proto v životě nesoutěžím.
Já vstávám a hlásím se, že nejsem člověkem, který umí žít, ale čekám, až někdo přijde a řekne, že už můžu žít.
Já vstávám a přiznávám se, že nežiji svůj život plně.
Věřím, že kdybych stál v plném sále lidí, všichni vstaneme a přihlásíme se, že své životy nedokážeme žít plně. Stáli bychom v plném sále a všichni se urputně hlásili, aby všichni viděli, že i já, ty a on čekáme na ten den, který jednou přijde, a my v ten den konečně začneme žít.
Ale dnes to ještě není, takže dnes ještě vstáváme z postelí s odporem k dalším dnům.
________________________
Vstávám a hlásím se
Probudit se do krásného dne, vyskočit z postele a hrozně se těšit na to,co mě čeká. To byl sen dokonalého dne pro Jakuba, pro člověka, který v životě nic neočekával, na nic se netěšil a o ničem už nesnil.
Jeho život byl i přesto velmi plný. Od rána do večera měl co dělat, byl zaneprázdněný, ale také nespokojený. Lidé, které potkával, si mysleli, že tak uspěchaný člověk, nemůže být nespokojený, a přece.
Každé ráno vstával s otázkou proč vlastně vstávat, každý večer uléhal od postele a vůbec se netěšil, že se bude muset vzbudit. Nebyl v životě spokojený a uvědomoval si to.
Přesto všechno žil svůj život a myslel si, že jednoho dne se vzbudí a všechno se změní. Jednoho dne se vzbudí a vyskočí z postele jen aby už mohl žít, jednoho dne se všechno změní. Jednoho dne vyskočí z postele a v zrcadle se na sebe bude smát, bude se do zrcadla šklebit tak, že zrcadlo by se vytrhlo se zdi a uteklo, kdyby mohlo.
Tak si představoval svůj nový život, ale teď čekal, kdy přijde. Zatím vstával a netěšil se na nic. Ale žil s vědomím, že jednoho dne to všechno přejde, jednoho dne vstane a vše bude úžasné, nad vším se bude rozplývat a všemu se smát, jenom najít to, co hledá, jenom musí přijít to, na co čeká.
Jsem jako ten naivka, co čeká na něco skvělého? Jsem jako ty tisíce lidí, co na něco čekají? Jako tisíce žen, co jednou zhubnou, jako tisíce mužů bez odvahy, pozvat ženu na skleničku, jako muzikanti, co si hrají zavřeni v pokoji, jako kuchaři, co nikdy nikomu neuvařili, ačkoliv vaří velmi dobře, či jako ti ostatní, co čekají na správný okamžik, neboť nemají dost odvahy?
Já vstávám a hlásím se. Já jsem ten, kdo nemá dost odvahy, neboť nemá dost pokory.
Já vstávám a hlásím se, že nedokážu unést porážku, a proto v životě nesoutěžím.
Já vstávám a hlásím se, že nejsem člověkem, který umí žít, ale čekám, až někdo přijde a řekne, že už můžu žít.
Já vstávám a přiznávám se, že nežiji svůj život plně.
Věřím, že kdybych stál v plném sále lidí, všichni vstaneme a přihlásíme se, že své životy nedokážeme žít plně. Stáli bychom v plném sále a všichni se urputně hlásili, aby všichni viděli, že i já, ty a on čekáme na ten den, který jednou přijde, a my v ten den konečně začneme žít.
Ale dnes to ještě není, takže dnes ještě vstáváme z postelí s odporem k dalším dnům.
___________________________________________________
________________________
Vstávám a hlásím se
Probudit se do krásného dne, vyskočit z postele a hrozně se těšit na to,co mě čeká. To byl sen dokonalého dne pro Jakuba, pro člověka, který v životě nic neočekával, na nic se netěšil a o ničem už nesnil.
Jeho život byl i přesto velmi plný. Od rána do večera měl co dělat, byl zaneprázdněný, ale také nespokojený. Lidé, které potkával, si mysleli, že tak uspěchaný člověk, nemůže být nespokojený, a přece.
Každé ráno vstával s otázkou proč vlastně vstávat, každý večer uléhal od postele a vůbec se netěšil, že se bude muset vzbudit. Nebyl v životě spokojený a uvědomoval si to.
Přesto všechno žil svůj život a myslel si, že jednoho dne se vzbudí a všechno se změní. Jednoho dne se vzbudí a vyskočí z postele jen aby už mohl žít, jednoho dne se všechno změní. Jednoho dne vyskočí z postele a v zrcadle se na sebe bude smát, bude se do zrcadla šklebit tak, že zrcadlo by se vytrhlo se zdi a uteklo, kdyby mohlo.
Tak si představoval svůj nový život, ale teď čekal, kdy přijde. Zatím vstával a netěšil se na nic. Ale žil s vědomím, že jednoho dne to všechno přejde, jednoho dne vstane a vše bude úžasné, nad vším se bude rozplývat a všemu se smát, jenom najít to, co hledá, jenom musí přijít to, na co čeká.
Jsem jako ten naivka, co čeká na něco skvělého? Jsem jako ty tisíce lidí, co na něco čekají? Jako tisíce žen, co jednou zhubnou, jako tisíce mužů bez odvahy, pozvat ženu na skleničku, jako muzikanti, co si hrají zavřeni v pokoji, jako kuchaři, co nikdy nikomu neuvařili, ačkoliv vaří velmi dobře, či jako ti ostatní, co čekají na správný okamžik, neboť nemají dost odvahy?
Já vstávám a hlásím se. Já jsem ten, kdo nemá dost odvahy, neboť nemá dost pokory.
Já vstávám a hlásím se, že nedokážu unést porážku, a proto v životě nesoutěžím.
Já vstávám a hlásím se, že nejsem člověkem, který umí žít, ale čekám, až někdo přijde a řekne, že už můžu žít.
Já vstávám a přiznávám se, že nežiji svůj život plně.
Věřím, že kdybych stál v plném sále lidí, všichni vstaneme a přihlásíme se, že své životy nedokážeme žít plně. Stáli bychom v plném sále a všichni se urputně hlásili, aby všichni viděli, že i já, ty a on čekáme na ten den, který jednou přijde, a my v ten den konečně začneme žít.
Ale dnes to ještě není, takže dnes ještě vstáváme z postelí s odporem k dalším dnům.
___________________________________________________
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář