Nehodlám se měnit, protože by to bylo moc těžké
Přemýšlím, co by mi změna dala.
Asi se změním. Třeba jen na chvíli.
Měnit? Neměnit? ... Měnit? Neměnit? Mám dilema.
Rozdej se, říkáte.
Modli se, říkáte.
Miluj, říkáte.
Věř, říkátě.
Ptám se, zda se i vy rozdáváte, modlíte, milujete a věříte.
Načínám debaty o lásce, porozumnění a vy uhýbáte. Vaše obličeje na mě řvou, ať zanechám těch hovorů o těchto citech. Vaše svědomí vaří.
Víte, vy každou mou debatu přehlušítě nezajímavými věcmi z toho všedního dne. Co bude na snídani? Už jsi se umyl? Ti jedou tam, ta říkala to a tamti prej byli vykradeni.
Mé srdce vříská a chce vám povědět, že ústa vám nebyla dána k tomu, abyste jich užívali bez přemýšlení. I vaše ústa jsou dar od Boha a jako s takovým i s němi musíme zacházet. Vaše ústa, uši, oči, ruce i nohy. Všechno jsou to dary Boží. Od toho největšího Boha a vy skrz ně klidně pomlouváte!